XCOM: Enemy Unknown

Výňatek tajného zasedání bezpečnostní rady OSN. Stupeň utajení: Přísně tajné.

Zasedání nejužšího výboru bezpečnosti OSN se jednomyslnou aklamací dohodlo na následujícím:

a) Země jednoznačně čelí nevyprovokovanému útoku extraterestriálního původu.

b) Veškeré pokusy o diplomatické řešení konfliktu, či byť jen pouhého pokusu o navázání kontaktu, doposud skončily negativním výsledkem a podle nejlepšího mínění zúčastněných expertů (příloha č. 24 a 31, odstavec c) do budoucna ani není pravděpodobné, že budou uskutečněny.

c) Je nezbytně nutné udržet populaci co nejdelší dobu neinformovanou, kvůli potencionálnímu riziku vzniku paniky, ztrátám na životě a škodám na majetku. Z toho důvodu bude jakékoliv další jednání až do odvolání přísně utajené.

d) Kvůli evidentnímu technologickému náskoku extraterestriální hrozby, usnesla se rada na založení tajné bezpečnostní agentury, jejímž úkolem bude shromažďování informací o nepříteli, bezprostředním vývoji technologií určené k obraně, ochrany civilistů a řešení lokálních konfliktů spojené s extraterestriální hrozbou včetně.

e) Agentura bude financována členy zúčastněné rady a její výsledky budou měsíčně revidovány.

f) Agentura má povolení používat jakékoliv prostředky vedoucí ke konečnému vítězství až, nebo pokud, nebude nastoleno diplomatické řešení situace.

g) Do odvolání při jednotlivých střetech byla pozastavena Ženevská konvence o používání zakázaných zbraní, výslechových technikách, jednání se zajatci a členové Agentury jsou osvobozeni od povinnosti chovat se dle Válečného Řádu. Podle Rady OSN, dokud nebude navázán diplomatický styk a nebude sepsána oboustranná dohoda, jakékoliv jednání vedoucí k vítězství je přípustné a nehumánní chování nebude sankcionováno a to ani zpětně.

Deník velitele – zápis č. 1.

Dnes jsme dostali od nevyšší rady pověření pro sestavení týmu, určeného k prošetření nedávných a v současnosti probíhajících událostí, jež zcela evidentně naznačují, že jsme pod mimozemským útokem. Zatím se ještě neví přesně proč na nás útočí a jaké jsou cíle nepřítele. Naším cílem je tedy v první řadě poznat nepřítele a eliminovat lokální ohniska napadení. Vysílám proto do Berlína jeden malý výsadek a doufám, že se mí vojáci vrátí s užitečnými informacemi.

X-Com je jednou z nejstarších a rozhodně nejctihodnějších sérií vůbec. Strategie kombinovaná s akcí malých jednotek, na tahovém základu, odehrávající se na pozadí mimozemské invaze – v dnešní době v AAA sektoru naprosto ojedinělá záležitost. Je proto velmi překvapivé, že se nějaký vydavatel vůbec odhodlal vydat tak strašně old-scoolovou hru, obzvláště na konzole, na nichž mají hráči rádi přeci jen a pouze klony CoD...

Hru s tak přesvědčivě PC kořeny, že by si ji člověk dokázal představit pouze na monitoru, ale nikdy ne na televizi. Jenže nový X-Com je až překvapivě skvěle hratelný s pomocí gamepadu a i přes všechna zjednodušení, jež mnozí pamětníci tolik rozčilují, máme před sebou skvěle vyladěný produkt, který ani přes svou velmi retro hratelnost, dodnes neztratil ten úžasný sexappeal „ještě jednu misi a jdu spát“. Mnozí původně PC hráče asi dost přemýšlí, jak se hra na gamepadu hraje – mohu je s radostí ujistit, že studio Firaxis si s tímto elementem poradilo velmi dobře a opět dokázalo, že tahovky nejsou na konzolích nejmenší problém. Pro kontrolu jsem si zahrál originál, jež mám ve své sbírce. Pro pořádek dodávám, že jde o PSX verzi (ano, ta hra opravdu vyšla a pro zajímavost – druhý díl také). Při přímém porovnání ovládání nová hra samozřejmě vyhrává svým úžasným komfortem a přehledností. Původní UFO byl opravdu příšerný bordelem a z dnešního pohledu ukázka nulové optimalizace. Dnes je všechno vcelku logicky namapováno, nikde není milion zbytečných ikonek, spousta činností se spouští kontextově a i díky tomu má X-Com tak příjemné tempo.

Deník velitele – zápis č. 7.

Dnes za mnou přišla doktorka z výzkumného oddělení spolu s šéfinženýrem a navrhla mi, aby se naši chlapci pokusili nějakého mimozemšťana zajmout. Zprvu se mi ten nápad moc nelíbil, ale musel jsem nakonec uznat, že potencionální zisk informací oproti možnému riziku ztráty kvalifikovaného člena výsadkového týmu, je prostě příliš lákavý. Zadal jsem tedy inženýrské sekci povel k vybudování výslechové cely a nechal vyrobit omračovací zařízení. Při dalším incidentu snad budeme mít příležitost.

Zjednodušování se dotklo i vynalézání, zajišťování základy a mikromanagmentu skoro všeho co mimo bojiště děláte. Je sporné, jestli to je, či není dobré. Někomu asi bude vadit ztráta míry detailu, ale i tento díl pro rok 2012 stále vyžaduje opravdu pekelné přemýšlení do čeho investovat, co vybudovat, co koupit, či co prodat, protože stačí jeden špatný krok a ten se vždy nechutně vymstí. Jinak řečeno – pokud jste původní sérií nepolíbeni a nehrajete na easy, zcela určitě napoprvé svou bitvu o záchranu Země projedete ve velmi spektakulárním stylu.

Deník velitele – zápis č. 8.

Dnešní výsadek byl jedním slovem katastrofou. Vojín Kuzněcová nesoucí omračující zařízení byla smrtelně zasažena mimozemským blasterem, takže její pokus o zajmutí nepřítele nevyšel. Poručík Peterson provedl v poli úspěšné oživování, ale posléze byl sám zabit výbuchem zbytku paliva v nádrži vozu, za kterým se kryl. Jelikož byl v týmu jediný s lékařským vybavením, nepodařilo se ho zachránit. Nyní budeme muset čekat na další příležitost zajmout nepřítele, ale něco mi říká, že toto zdržení může být osudné.

Jistých úprav došlo ovládání v samotné bojové části hry. Tím prvním, co veterány udeří do očí je ztráta čtvercové mřížky, po které se vaši vojáci pohybovali. Jenže jde vlastně jen o efekt, protože lokace jsou stále sestavené na čtvercovém základu a i pohyb samotného mužstva tak funguje. Navíc je jako příjemné zjednodušení na první pohled vidět, jestli po doběhnutí do krytu ještě máte možnost další akce (pokud se pohybujete v modrém poli), nebo vám zbývá už jen zakleknout a modlit se (oranžové pole). Další podstatnou změnou je zmenšení jednotky výsadku na šest členů. V zásadě to poněkud urychlilo střídání kol. K tomu se samozřejmě uzpůsobila i velikost map, byť ani ty nejsou nikterak miniaturní. Spíše prostě tak akorát sednou a boje jsou pak o to více osobní a nervy drásající.

Deník velitele – zápis č. 7.

Dnes nepřítel zcela otevřeně bombardoval Tokyo. Válka evidentně vstoupila do nové fáze. Vyslal jsem tým k záchraně co možná největšího počtu civilistů. Objevili se nové druhy nepřátel a obzvláště silně obrnění Mutoni způsobili v týmu pořádnou paseku. Zdá se, že celá invaze je složena z jakéhosi konglomerátu více, či méně specializovaných druhů, jejichž efektivita v boji je ohromující. Bohužel každé takové překvapení mne stojí muže a ženy.

Co se týče rozmanitostí misí, moc radši nečekejte, protože se vám dostane jen několik málo základních zadání. Ovšem nemyslím si, že by to až tak vadilo, protože samotnou variabilitu zde zajišťuje permanentní přísun nových druhů nepřátel, nebo lokací. Co se toho týče, je hra velmi bohatá a důležité je uvědomit si, že během jednoho hraní jednoduše neuvidíte všechny lokace, protože se musíte rozhodovat, kterou misi splníte a kterou necháte být, protože logicky nemůžete být všude. Navíc s rozvíjející výzbrojí, levelováním vojáků a jejich specializací se neustále redefinuje samotná strategie postupu během bojů.

Deník velitele – zápis č. 20.

Dnes jsem se musel rozhodovat ve velmi nepříjemné věci. Mimozemšťané provedli simultánní útok na třech místech planety, ale bohužel, já mám pouze jednu výsadkovou jednotku. Má volba tedy padla na největšího spojence USA a doufám, že úroveň paniky v obou zbylých regionech nepřeroste nepřijatelnou mez.

Politika rozhodnutí kterou část Země budete chránit, a kterou necháte na pospas se velmi brzy stane jakousi noční můrou. Fakt, že máte jen jeden výsadkový tým a hra vás stále častěji staví do situace, kdy incidenty jsou klidně i tři najednou, vytváří permanentní tlak a když se do toho započítá i jakýsi „úplatkářský“ element, tedy že jednotlivé země za pomoc nabízejí tu vědce, jindy tolik potřebné peníze, nebo zoufale se nedostávající vojáky – to dohromady vytváří opravdu těžký rébus. Navíc se musíte snažit o co nejmenší paniku v co největším počtu regionů, protože z nich vám právě plynou finance. Stačí, když na danou lokaci nevyšlete třikrát za sebou výsadek a místo ovládnou nevratně mimozemšťané. Paniku lze snižovat instalací satelitního dohledu, nebo událostmi, jež uklidní obyvatelstvo dejme tomu na polovině kontinentu, ale ty jsou velmi vzácné a satelity něco stojí.

Deník velitele – zápis č. 22.

Další černý den v této mizerné válce. Našemu stíhači se povedlo sestřelit mimořádně veliký létající talíř. Vyslal jsem tedy výsadek s cílem zajmout pilota lodi. Bohužel během mise nejenom omračovací zařízení selhalo a nepovedlo se tak naplnit primární cíl mise, ale (a to je mnohem horší) padla polovina výsadku. Byl to doslova masakr a ani získané kousky technologie jednoduše nemohou nahradit cenné životy. Co hůř – marodka se začíná nepříjemně plnit a vzhledem k nedostatečným financím, nemohu najímat nové vojáky. Toto je krize.

Mikromanagment základny je další klíčová složka. Sice není až tak komplexní, jako u některých poněkud extrémních SJRPG, kde vylepšování dosahuje až megalomanských rozměrů, ale zato tu je ona neustále se opakující mantra nedostatku času, peněz, místa a materiálu. Výsledkem pak je, že sice máte na výběr povětšinou pouze z několika málo směrů výzkumu, ale na všechny nemáte dost času a odhadnout ten důležitý je kumšt. Opravdu tím nejhorším je ale permanentní nedostatek peněz, protože od OSN vám chodí výplata jednou za měsíc a nikdy to není dost na zakoupení dokonalého vybavení pro všechny vojáky (navíc ti také nemohou nosit všechno co je dostupné), vybudování všech laboratoří a zakoupení všech předmětů a zbraní vzešlých z kombinace pozemské a mimozemské techniky.

Deník velitele – zápis č. 29.

Dnes jsem na misi mohl vyslat jen tři vojáky, protože zbytek mužstva leží v nemocnici, nebo padl. Bohužel ani jeden se z výsadku nevrátil. Doktorka Vahlenová díky různým ukořistěným artefaktům vynalezla mnoho aplikací a postupů, jež vyvrcholily v laserové a plasmové zbraně, jež by mohli zvrátit situaci, ale naše inženýrská sekce je nemůže vyrobit, protože nejsou finanční a materiální zdroje. Moji vojáci v poli začínají až krutě zaostávat, což vede k větším ztrátám a dokonce i prohraným bojům. K dnešnímu datu evidujeme již čtyři sektory planety plně pod kontrolou mimozemšťanů. Bože dej nám čas abychom se mohli postavit na nohy.

XCOM je hra obtížná, neodpouštějící, neustále překvapující, tak akorát dlouhá, se skvělou znovuhratelností a hlavně jde o kousek, jež po delší době dokáže opravdu provětrat strategické mozkové závity. Není bez chyb, grafika také není nijak oslňující a technicky bych si dovedl představit lepší dílko. Ale pro svou ojedinělost stavějící na důstojném využití letitého konceptu, převedeného do moderního kabátku (plus přidaný velmi zajímavý multiplayer), jde o hru na kterou milovníci tahových soubojů po dlouhá léta čekali. Pokud vás už tedy štvou poněkud generické a tupé klony stříleček a chcete něco poněkud obtížnějšího a výživnějšího, doporučuji všemi deseti.

Deník velitele – zápis č. 35.

Konec. Moje mužstvo do jednoho padlo v marném boji s útočníky. Všechny regiony odvolaly podporu této základně a mě se nedostává zdrojů pro další odpor vůči invazi. Je to jedním slovem katastrofa….