Phineas and Ferb Across the 2nd Dimension

Pokaždé před vánocemi dostávám takový neblahý pocit, že se chystá na mne něco opravdu ošklivého. A většinou se tak i stane, protože mi Logan obvykle pošle balík se spoustou her různého ražení a kvality s tím, že do svátků by to mělo být všechno hotové, zahrané a sepsané. Inu nejnabitější část roku si žádá své a recenzent (tedy já) pak nespí, nejí, nechodí do práce, ale jen hraje a hraje, aby ten nával alespoň v trochu rozumném čase zvládnul. Sem tam se v onom balíku najde skvělá hra, často špatná a naštěstí v dostatečně velkém procentu i docela milý, nebo alespoň zajímavý kousek, ze kterého se člověku nechce utéci do nějaké země, kde o nějakých hrách ani neslyšeli. Taková hra sice nenadchne, ale zase také neurazí a má co nabídnout, nebo alespoň na chvíli pobaví. Asi poruším nejméně milion recenzentských pravidel, ale tento kousek s naprosto špatně zapamatovatelným a ještě hůře opakovatelným názvem Phineas and Ferb Across the 2nd Dimension (díky bohu za copy&paste funkci) patří do oné poslední kategorie. Takže nyní si rozebereme proč.

Hra Phineas and Ferb, je třírozměrnou plošinovkou, více méně klasického střihu, založená na seriálu z kabelových/satelitních televizí pro nejmladší. Věkové omezení je zde na sedm let a osobně si myslím, že klidně by mohlo být i nižší, protože titul je takový roztomile cartoonový, přesně jako z onoho dětského kanálu. Přiznávám se bez mučení, že jsem neviděl ani jeden díl (už jenom proto, že kabelovku/satelit neprovozuji), takže mi zcela uniklo příběhové pozadí, ale mladší diváci/hráči, jež seriál sledují, by neměli mít nejmenší problém. To ale také znamená, že pokud jste poněkud staršího ročníku, přijde vám zápletka i přes svou prvoplánovost, klišovitost a předvídatelnost poněkud zmatená. Moc tomu také nepomáhá, že hra je zcela evidentně druhým dílem, nebo pokračováním nějaké epizody, velmi těsně navazujícím, a vše z minula vysvětlujícím extrémně rychlým způsobem, během krátké úvodní animace (ještě ke všemu formou písničky). Prostě a jednoduše – docela jsem se v tom plácal, ale jakmile jsem příběh hodil za hlavu, ani to moc nevadilo.

Velkou výhodou hry je její přístupnost. Máte tu z boku viděné třírozměrné levely, ve kterých můžete trošku pobíhat, ale jinak stejně většinou jdete jen zprava do leva bijete nepřátele hlava nehlava. Zabloudit se zde nedá, řešené puzzlů je evidentní a navíc se zde ani nedá umřít (!!!), což je sice pro otrlejší hráče poněkud demotivující, ale pokud hra byla zamýšlena pro mladší publikum, nelze tomuto kroku asi moc co vytknout. Zkrátka a jasně, i díky tomuto designovému rozhodnutí, se proskákáte na konec za nějaké čtyři hodiny, což je podle mne dost podprůměrná hodnota i pro tituly tohoto ražení. Na druhou stranu – hra si tak nějak příjemně plyne, skoro bez zádrhelů a problémů. Navíc pro fanoušky seriálu tu je připraveno strašné množství sběratelského materiálu.

Jako ve všech podobných plošinovkách, i zde demolujete všechno, co se jen trochu hne. Z rozbitých věcí a nepřátel pak létají jakési „čudlíky“ (prosím omluvte tento terminus technicus, ale PSP na kterém jsem hru recenzoval (hra vyšla už minulý rok na Wii, PS3 a DS kdyby se někdo zajímal) má prostě malé rozlišení a nebyl jsem sto stoprocentně identifikovat, co vlastně sbírám. Nejlepší odhad – šroubky), po levelech jsou roztroušeny zlaté mince, upgrady zbraní, zlaté kartičky a archivní miniatury. Za tohle všechno si můžete koupit jednak ono vylepšení výzbroje a gadgetů (až šest kousků, jež se dají levelovat), ale také spousty skinů, či zvuků, otevřít cheaty pro další hraní a postavy. Je toho dost a dost, plus navíc je jasné, že na první dohrání člověk nenajde a neotevře všechno. V tomto směru tedy kladné body.

Během vašeho putování máte vždy při akci na place ještě jednoho AI řízeného kamaráda. Sice si před levelem můžete vybrat, kterého chcete (a nabídka se časem rozrůstá), ale noc smyslu v tom nevidím, protože se všichni chovají úplně stejně a i kvůli nízké obtížnosti se nevyužijí jisté specifické vlastnosti postaviček. Navíc můžete během hraní mezi nimi stiskem tlačítka přepínat, ale opět díky lehkosti hry na to skoro nikdy nedojde. Kdyby hra byla těžší (nebo měla volitelnou obtížnost) a bylo možné hrát v kooperaci, asi by šlo o ultimativní featuru. Takhle jde jen o další nevyužitý potenciál.

Bohužel vzhledem k neznalosti předlohy nemohu soudit, jak moc unikátní jsou lokace ve kterých se hra odehrává, ale vzhledem k herní době jde o solidní průměr z hlediska počtu a příjemné překvapení kvůli jejich rozmanitosti. První svět, velmi podobný tomu domovskému, leč je napadnutý jistou invazí želatinových nepřátel. To se dá ještě pokládat za docela normální záležitost. Ovšem hned druhý svět, celý vytvořený z balónků mne mile překvapil (ultimátním nepřítelem v takové dimenzi je pak samozřejmě – Ježek!). Krátká epizoda v černobílém, jakoby groteskovém univerzu je pak završena podle mne asi nejpraštěnějším vesmírem, jež snad vypadl ze slavných Psychonauts, konkrétně levelu Milkman Conspiraci (kdo hrál, ten má jasno). Co si také jinak myslet o světě, v němž se zahradní trpaslíci zbláznili a terorizují obyvatelstvo kvůli špatně sečeným trávníkům? Závěrečný svět je pak už více méně normální. Alespoň na poměry hry určitě.

Je mi velmi líto té čtyřhodinové délky, ale na druhou stranu je dost dobře možné, že kdyby byla hra delší, asi by se začala už přiliž opakovat, protože například létání na jetpacku a sestřelování robotů se tu opakuje hned třikrát. Vedlejší minihry jsou jen dvě a puzzle taky moc pestrostí nehýří, byť jejich jednoduchost je evidentně cílená pro nejmladší. Řekněme tedy, že jde o takovou delší epizodu a nechme to být. Co bych si ale určitě měl postěžovat, je kvalita zvuku. Patrně byly použiti originální dabéři, ale z kvality je cítit nízký birate a jakási plochost pozadí. Navíc se často stane, že aby mohl znít například dialog, tak se vypne ruchové pozadí a to je prostě v dnešní době poněkud zastaralé. Další věcí jsou loadingy. Délka nahrávání mezi levely je únosná, ale opravdu nechápu, proč musí hra sahat na UMD, když zmáčknu pauzu a chci se kouknout do menu. Pohyb v něm je pak opravdu za trest. Framerate by si určitě také zasloužil poladit, protože grafika evidentně není až tak složitá. Sice to není nijak strašné, ale do stability to má také dost daleko.

A je na čase si hru shrnout. Phineas and Ferb je veskrze průměrnou hrou, která se sice docela pěkně hraje, ale na špičky žánru jako je Dexter, nebo Agent Clanl prostě nemá. Na druhou stranu pro malé děti a pro fanoušky seriálu obzvláště, půjde o vítaný dárek pod stromeček, protože předloze nedělá ostudu. Sice by se našlo dost nedodělků, nebo neobroušených hran, ale na poměry dětských titulů jde ještě o pěkný kousek. Takže doporučuji.