reklama

Far Cry 3 – příliš vzdálená svoboda

Vítejte na Rook Islands!

Proč byste měli zavítat na tichomořské ostrovy Rook Islands? Důvodů se najde hned několik. Předně vás uchvátí nádherná krajina, ve které se prohání obrovské množství divoké fauny a rozmanité původní flóry. Na každém kroku prostě najdete něco, co vás zaujme, co stojí za zastavení se na 5 minut. Třeba abyste si danou květinu nebo jen ono zajímavé místo prohlédli. Pokud vás ale nebaví zvířena či rostlinstvo a jste spíše studijní typ, zaměřující se třeba na historii, tak jsou i pro vás Rook Islands to pravé. Domorodý kmen Rakyatů a jejich předkové zanechali na ostrovech obrovskou spoustu polorozbořených staveb, které stojí za prozkoumání. Ale (a to bohužel) ani moderní historie se tomuto nádhernému místu nevyhnula a tak jsou vyvýšená místa plná opuštěných dělostřeleckých stanovišť z Druhé světové války a občas narazíte i na vrak letadla nebo, z dob dřívějších, i misionářské pokusy prvních bílých osadníků. Ale tohle nejsou ty hlavní důvody, proč na ostrovy zamířit.

Rook Islands z vás totiž udělají opravdového chlapa! Nebo mrtvolu, podle toho, jak se rychle se stihnete přizpůsobit. V nedávné době se totiž na ostrovech objevilo pár nových osadníků, kteří mezi místními rostlinami objevili druhy s halucinogenní a jinak povzbuzující účinky, což vedlo k nepříjemným následkům. Nejdříve se ukázali drogoví výzkumníci, následovaní narkomafií. Ta bohužel přilákala i novodobé piráty a tak se z malebného kousku země stalo pro místní doslova peklo. A to v jeho nejhorším slova smyslu.

 

Vyprávět by vám o tom mohl Jason Brody, který se do doby návštěvy těchto ostrovů, víceméně jen bavil adrenalinovými sporty. Při posledním dobrodružství s přáteli, svou holkou Nikki a taky s bratrem, normálně pracujícím pro armádu, momentálně na dovolené, přistáli po letu na padácích právě na Rook Islands, které z výšky mnoha kilometrů vypadaly opravdu jako ráj na zemi. Nebudu vám říkat, jak příšerné bylo uvedení do reality zdejších zvyků a jak hluboce to s Jasonem otřáslo a úplně mu to změnilo dosavadní pohled na život.

Druhý pohled – Nikola Marko
Na FC3 jsem se těšil už od vydání dvojky. Očekával jsem zlepšenou grafiku, vychytané mouchy a poupravený gameplay. I přes to, že hru ještě nemám dohranou (plním si vedlejší mise, courám po ostrově, hledám skrytá zákoutí atd.) mohu už po nějakých dvaceti hodinách s klidem říci, že autoři si mákli a dali do své práce kus srdce. Nyní je příroda mnohem interaktivnější, misí je více a jsou rozmanitější a co je hlavní – příběh je mnohem osobnější, takže FC3 již není jen o toulkách přírodou, permanentně přerušovaných respawnujícími se hlídkami, ale člověk má konečně nějaký zájem se pohnout kupředu a dostat své přítele ze zeleného pekla. Neříkám, že jde o něco světoborného, ale oproti mlčící nevýrazné postavě z minula jde o jednoznačné plus.

 

Rook Islands jsou totiž plné pirátů, nebezpečných predátorů, šílenců, drog a taky zbraní. Na každém kroku narážíte na hlídkující džípy s lidmi, kteří vás buď chtějí zabít, nebo i něco hůř. K tomu všemu mají na ostrově větší množství osad, se kterými se místní nedokážou vypořádat, takže až s příchodem Jasona se situace podstatně mění. Ten byl do místního kolotoče zasvědcen velice rychle a bezohledně. Prostě: “Chceš se ještě někdy vidět s ostatníma? Rakyaté ti pomůžou, ale něco za něco.” A tak se šlo čistit tábory od té lidské špíny. Nebo: “Chceš v obchodech lepší zboží a výbavu? Zprovozni vysílací věže a obchodníci přivezou lepší kousky. Navíc se ti do mapy zaznačí většina důležitých míst v oblasti.”

Jenže v obchodech mají pouze zbraně a pokud si chtěl Jason to něco málo nést s sebou, tak se musel naučit lovit zvířata, stahovat je z jejich kůže a tu pak dále zpracovávat. Bohužel ne všechny druhy se hodí na cokoli, takže třeba prasečí je ideální na peněženku, ale na větší sumky už bylo třeba zabít 2 buvoly a na jinou část vybavení je třeba se ponořit do vody a rozdat si to s párem žraloků. Ručně, jen s nožem v ruce. Všechno tohle ale předtím připadalo Jasonovi celkem hodně nechutné, ale bohužel tady si vybírat nemůže. Stále ale často stahování zvířat komentuje ne příliš lichotivými poznámkami. Stejným způsobem se musel vypořádat s léčením zranění. Nějaký obvaz sebou sice pořád tahá, ale jiného lékařského materiálu je pomálu, takže se časem naučil rozeznávat rostliny a vyrábět si z nich driáky. Prostě se z městského hejska pomalu začal stávat víc a víc přírodní člověk.

 

Druhý pohled – Nikola Marko
V minulém díle jsem byl doslova okouzlený Africkou savanou. Cyklus dne a noci, závlahový cyklus (bylo krásné sledovat, jak rostliny přecházely do zelena, když zapršelo a pak zase pomalu usychaly) a všechno to okolo co dělá černý kontinent tak čarovným. Jenže ten tu byl vlastně jen jako kulisa. Zabít lva se vám nepodařilo, protože tam žádný nebyl. Strílet býbložravce? Na co? K ničemu to nevedlo. Jenže trojka tohle radikálně mění. Závlahový cyklus byl dosunutý stranou a také střídání dne a noci již není tak impresivní, ale zato biosféra dostala hlavní slovo. Honba za kůžemi k vylepšování vašeho vybavení posléze ustoupí jednoduchým loveckým úkolům a finančnímu zisku. Příroda samotná zde navíc nehraje druhé housle, protože skrze své predátory je sama důstojným protivníkem, možná mnohem zákeřnějším, než AI panáci.

Jenomže tohle všechno učení soužití s přírodou jej ale nepříjemně zdržovalo od hlavních myšlenek na záchranu svých kamarádů, podnícené jednou událostí při útěku z tábora pirátů. Původně utíkali dva, spolu se svým bratrem, ale protože je později Jason na vše sám, asi tušíte, jak to vše dopadlo. Naštěstí kamarádku Daisy zachránili jiní a přítelkyni Nikki se Jasonovi podařilo, s mírnými obtížemi, přivést za Daisy do domu trošku vyšinutého doktora Earnhardta. Ten si sice dost často zobne nějakou tu pilulku vlastní výroby, sem tak sní nějakou houbičku a hlavně zásobuje Vaasovy muže drogama, ale jinak je velmi ochotný spolupracovat.

A propos, zapomněli jsme na Vaase. Člověka, který může za vše, co se vám na sluncem zalitých, občas krátkým, tropickým deštěm smáčených, ostrovech děje. Vaas neuvažuje normálně a nemá rád když se mu odporuje. On vlastně nemá rád hodně věcí, ale rád mluví, rád mluví dost vulgárně a vlastně považuje ostatní lidi za odpad. Jedná jen sám za sebe a pokud se mu někdo nelíbí, vyjádří se. Střelnými zbraněmi, noži, ale třeba i pomocí RPG. A je jedno, jestli jste na jeho straně nebo oběť jeho zvrácených, šílených choutek. Nic mu není svaté, nedodržuje dohody, jediným měřítkem je jeho pokroucená mysl. I když vlastně ne. Naštěstí i on má svého šéfa, ale pokud jej chcete poznat, musíte si na Rooky Islands zajet sami. Ale odrazuju vás od toho, on to není zrovna kámoš na milý pokec.

Na ostrovech pak žije ještě jeden člen rodiny Montenegrových. Vaasova sestra Citra, která se nachází na přesně opačné straně, než její bratr. Vůdkyně Rakiatů je sice stejně nesmlouvavá a tvrdohlavá, nicméně se pokouší vést s místními proti pirátům partyzanskou válku a vytlačit je z ostrovů pryč. A i s ní se Jason nakonec setká a to díky přistěhovalci Denisovi, který, ač původně voják, si místní získal a pracuje pro ně. Jasonovi dělá určitým způsobem průvodce a prostředníka.

 

Vítejte v Ubisoftu!

Třetí Far Cry (dále jen FC3) je druhý díl série, za kterým už nestojí kluci z Cryteku. Vracíte se ale na slunné ostrovy jako v díle prvním. Z druhého si pak bere celkovou uvěřitelnost a reálně vypadající a chovající se prostředí. Ubisoft prostě sází na pocit, že tohle všechno se vám může doopravdy stát. A teď je to navíc pocit velmi silně nepříjemný. Základní premisa příběhu je boj o záchranu nejdřív sebe, pak svých kamarádů a pak i něčeho víc a do toho všeho se vám do cesty připlete kupa dalších problémů, které budete muset, chca nechca, řešit. Díky tomu se z bezstarostného chlápka, kterému se příčí zabíjení a násilí, stane mlýnek na maso.

Tato recenze nemá za úkol, seznámit vás s celým příběhem a všemi postavami (River Song říká: “Spoilers!”), takže tímto bych prozatím skončil a vrhnul se spíše na ostatní herní principy. Na Rooky Islands toho totiž můžete dělat opravdu moc. I když ono je to po čase vše tak nějak moc stejné nebo to jde i velice dobře obejít. Proč to ale dělat, když z toho máte užitek.. Musíte zprovoznit vysílací věže, když chcete lepší zbraně a výbavu. Tohle je velmi logický krok a musím říct, že každá polorozpadlá věž je kousek přímo k pohledání. Každá je jiná, z každé jde strach, že se zřítí, každá se houpe, vrzá, skřípe a vy máte obavy pohlédnou dolů, aby se vám nezatočila hlava. A to sedíte na židli u kompu. Prostě nádhera, řeknete si, pocit k nezaplacení.

 

Abych ale dal za pravdu svým předchozím slovům, uvedu pár příkladů. Prvním z nich je osvobozování nepřátelských táborů. Když pominu nelogičnost celého konání, tak vás hra skoro nutí udělat vše bez spuštění poplachu. Hra vám dokonce radí, aby jste jej vypnuli, ale ono ho stačí na dálku zničit odstřelovačkou nebo ukrást vůz s těžkým kulometem a vše pěkně semlít těžkým kalibrem. Stealth způsob je sice fajn a pěkný na efekt, ale výsledek je opravdu úplně stejný, dokonce dostáváte stejný počet zkušenostních bodů. Do osvobozeného tábora pak přijedou místní a ti si už oblast ohlídají. Nelogičnost je v tom, že když jsou schopni hned po osvobození dorazit ve 3 jeepech s těžkou technikou, proč čekali s vyčištěním až na mne?

Dalším příkladem je lov zvěře za účelem výroby sumek, toulců na šípy, batohu na předměty a podobně. Proč musím velikost batohu číslo 3 vyrábět z buvola a ne z prasete? Proč musím na velký toulec zabít 2 medvědy a nestačí mi zase prase? A co dělám se zbytkem kůží z medvěda? Bych z nich klidně mohl ušít troje kalhoty. Ano, je to z důvodu hratelnosti a aby jste neměli hned tu nejlepší výbavu, bohužel to ale v porovnání s velmi uvěřitelně fungujícím prostředím působí rozporuplně až podivně. Nehledě na to, že je jednodušší lovit zvířata džípem či střelbou z těžkého kulometu a na žraloky se vydat s obrněnou lodí. Výsledek je opět stejný, jen je to rychlejší a nestojí vás to žádné náboje.

 

Druhý pohled – Nikola Marko:
Pro mne je jednoznačným plusem, že stealth přístup konečně funguje. Posledně nepomohlo ani když jste měli namotnovaný tlumič a na sobě maskování – ti mizerové vás ve dva metry vysoké trávě prostě viděli na půl kilometru daleko. Nyní se tedy stalo mým koníčkem montování tlumiče na všechno co jde a pokud má zbraň ještě dalekohled – jen dobře! Druhým zásadním zlepšením je, že vystřílené tábory konečně zůstanou vystřílené. Chápu výtku, ohledně okamžitě přispěchavších “spolubojovnících” a taky mi to přijde komické, ale nějak se to v tom otevřeném světě zajistit musí. FC3 je jinak titulem jakoby naplněný všemi možnými klišé, co se ve střílečkách a RPG vůbec dají najít. Záchranné mise, při nichž se nepravosti odehrávají doslova za humny, ale přesto jste jediní, kdo s tím může něco udělat. Specifické ingredience na výrobu doplňků výstroje (léčiva stranou, farmakologie takhle funguje) jež se nedají obejít. Standardizované sidequesty, s jejichž vymýšlením si nikdo opravdu hlavu nedělal a jednoduše je opsal z Manuálu Standardizovaných Questů. To vše naznačuje jedno. Buď se přes to hráč tak nějak přenese a bude si užívat samotné volné plnění misí, nebo začne zadání brát doslova, přemýšlet a pak vzteky hru vyhodí.

Tohle vše jde hře velice dobře odpustit a můžete to třeba i vynechat. Hlavním tahounem totiž nejsou rakiatské zkoušky nebo možnost ulevit obyvatelstvu eliminací skupinky pirátů, terorizující okolí či možnost přijmout výzvu a určitou zbraní ulovit určitý druh zvěře. Také můžete zavést zdravotnický materiál v předem určeném a dosti šibeničním čase na cílové místo nebo si zazávodit v sestřelování živého ptactva či závodit ve člunech. Bohužel tohle všechno jen odpoutává pozornost od hlavní příběhové linky a dost silně ji rozmělňuje.

 

Možná mne za můj názor bude určitá část populace nenávidět, ale kdyby mělo FC3 singleplayrovou kampaň pouze koridorovou, bylo by asi lépe. Postavy jsou totiž silně plastické a věrohodné a nemáte tak žádný problém celému jejich jednání věřit. Dokáží vás taky do příběhu plného nenávisti, bezdůvodného násilí a honby za svobodou, neskutečně vtáhnout a právě vedlejší úkoly celkem zdržují. Nedokážu si představit, že když kolem mne umírají blízcí a ostatní jsou někde dost možná i mučeni, že bych si odskočil lovit jeleny, hledat sošky nebo si šel zazávodit.

FC3 je tak plný paradoxů. Na jednu stranu si hraje na skoro dokonalý simulátor ostrovního života, myslící na blaho jeho obyvatel a přitom odsunuje daleko silnější emoce do pozadí. Nebud vám nic nalhávat, když řeknu, že po první půlhodině hraní jsem měl adrenalinu plné žíly, tep jsem měl snad 150 a tlak až neměřitelný. Pár sidequestů a bylo to pryč. Naštěstí se vše v příběhové kampani vždy vrací a je to opravdovu silný nářez a tak se vedlejšímu úkoly jen víc a víc natěším na další zvraty, Vaasovy maniakální výlevy nebo na to, kdo se vlastně skrývá za novým jménem.

 

Druhý pohled – Nikola Marko:
Na jednu stranu vítám silnější příběhovou linku, protože minule šlo jednoduše o fail. Na druhou stranu možná kvůli poněkud praštěné atmosféře rádoby-šílenství, jsem se story nějak nechytnul. Ostrovy FC3 jsou pro mne příliž prosluněné, vonící dovolenou a otevřené, na to aby mne atmosféra nutila přeskakovat z jedné story mise do druhé a hnát se k cíli. Tísnivá hutnost bezmezného zmaru a letitého válečného chaosu Afriky – to mělo větší koule. Takže dvojka selhala v příběhu, trojka u mne selhává v atmosféře.

Přivítejte šílenství!

FC3 je po technické stránce zpracován velice dobře. Možná až s podivem. Za celou dobu se mi stalo snad jen jednou, že mrtvá postava propadla texturou. Dokonce jsem nezaznamenal ani kolizi nepřátel s okolními předměty. Ano, občas jsem je musel přinutit vystoupit z auta až střelbou na řidiče, ale vše v rámci odpustitelných chyb. Vaše okolí i postavy jsou nesmírně detailní, ale občas narazíte na texturu, která by se víc hodila do prvního Wolfansteina. Ale zase, ostrovy jsou přece jen dosti rozlehlé…

 

Co se týče chování dopravních prostředků, tak už jen nastartováním a sešlápnutím plynu (v našem případě klávesy “W”), poznáte, v jak silém autě sedíte, jak moc na silnici sedí či nesedí a že se čtyřkolka chová jinak na trávě a jinak na pískové cestě. Stejně se chovají zbraně. Nevím, na kolik se to shoduje se skutečností, ale herní pocit je dokonalý. Lehký kulomet je prostě lehký, s těžkým máte pocit opravdu silné zbraně. I luk se natahuje tak nějak skutečně. Navíc vše doprovází tak skvělé nazvučení, že mi chvílemi přišlo až nemožné jej takto zakomponovat do hry. Do hry, která není koridor, ale sandbox!

Takže pokud jste měli pocit, že jsem ze hry zklamaný, že jsem naštvaný, že ji nedokážu některé věci odpustit, tak opak je pravdou. S FC3 se Ubisoft vytáhnul. Zvuky, hudba, animace, chování lidí a zvířat, střídání denních dob i počasí je zvládnuto opravdu na výbornou. Někomu se může zdát, že je svět málo detailní, ale já z něj tuto nedokonalost necítil. Všude, kam se podíváte, máte pocit živého prostředí. Všude poletuje hmyz, slyšíte z křoví zvuky zvířat a kudy prošel člověk, tam leží zbytky jeho návštěvy. Polorozbořené domy, pohozené odpadky…

 

Druhý pohled – Nikola Marko:
Oproti kolegovi, já hraji FC3 na Playstationu a musím se vším souhlasit. Samozřejmě PC verze vypadá mnohem lépe, ale ani ta konzolová se nemá za co stydět. Sice trochu zlobí draw distance a tearing, ale nic strašného to není. Míra detailu je totiž doslova ohromující a když se člověk plýží opravdu hustým kobercem trávy, nad hlavou mu šustí listí stromů a kolem zrovna proběhne stádo srnek pronásledované smečkou divokých psů – to je prostě National Geographic jako ze žurnálu. Ovšem zde tvořený polygony a texturami. Engin Dunia sice nepřináší ty nejlepší efekty a nejdokonalejší polygonové kreace, ale dojem je ve výsledku naprosto ohromující.

Opravdu hodně za celkově pozitivní vnímání hry mohou právě postavy. Vaas, i když je to člověk, se kterým bych na pivo nešel, je příliš silná osobnost a nejde jej ignorovat. Ubisoft vlastně celou hru postavil právě na jeho charakteru a Jason a jeho problémy nejsou tím hlavním argumentem ke hraní. Celý Vaasuv život pak dostává ještě ostřejší kontury, když si uvědomíte, že Vaas skutečně existuje. Jmenuje se Michael Mando a není tedy takovým magorem, jakým je jeho herní alter ego, ale ze převedení jeho postavy do jedniček a nul si vývojáři zaslouží potlesk. Jen se sami přesvěčte v inteview nebo v Behind the scenes videu z tvorby hry. Pokud vás tento chlapík zaujal, podívejte se na jeho facebookovský profil, působí jako velký simpaťák, bohužel u mne jeho hlas vyvolává pocit úzkosti a nutkání se někam hluboko zahrabat. Tak dobře je Vaas vypodobněn.

 

Hra pak nenabízí jen osamocený zážitek, ale i, jak je dnes již standardem, ten multiplayerový. Herních módů je několik, za zmínku stojí klasický Domination, kdy kontrolujete a bráníte 3 body na herní mapě nebo mód Firestorm, kdy musíte odpálit výbušné sudy a zmocnit se vysílačky pro přivolání letadla. To pak dílo zkázy dokoná. Dalším skupinovým zážitkem může být kooperace v celkovém počtu až 4 hráčů, přičemž nemusíte hrát jen po síti, ale i lokálně na splitcreenu. V dnešní době velice příjemné. Stejně tak existují online žebříčky s počtem bodů, získaných v různých zkouškách domorodých Rakiatů, takže pokud vás omrzí příběh, můžete se vrhnout na poražení ostatních hráčů v množství přejetých pirátů  jedním autem nebo zvítězit ve výzvě, kdy se nabíhajícím nepřátelům bráníte jen granáty. Je toho opravdu hodně.

Druhý pohled – Nikola Marko:
Hodnocení multiplayeru přeskočím, protože jsem se k němu ještě nedostal a vlastně jsem jen procházem menu, abych měl alespoň rámcovou představu. Zde mne ovšem velmi potěšila možnost velmi rozsáhlého konfigurování podmínek zápasu, takže palec nahoru. Detailněji jsem se podíval na editor a zatím to vypadá, že ovládáním jde o to samé, co jsme měli minule a k tomu se přidaly spousty drobností a vylepšení (například vodní toky a vodopády, nebo možnost přidávat AI protivníky). Sice to není tak konfigurovatelné jako Little Big Planet, protože pracujete s hotovými díly a jediný tvarovatelný je terén, ale zato jde o vážnou, skvěle vypadající záležitost, navíc s ovládáním velmi přístupným i pro začátečníky. Bude zajímavé, co lidi vytvoří.

Za sebe tedy zatím hodnotím FC3 velmi pozitivně. Titul přinesl rozšíření myšlenek druhého dílu, nové prostředí, vylepšení skoro všeho co jen bylo možné. Na druhou stranu se ale stále hra nedokázala vymanit z jakýchsi stereotipů, jež si hry pěstují už dvacet let (hlavně co se týče zadání misí). K dnešnímu datu tedy hodnotím FC3 známkou 8.6 s tím, že o snížení, nebo zvýšení hodnoty bude rozhodovat ještě multiplayer.

FC3 dále nabízí velice jednoduchý a intuitivní editor map, vámi vytvořená dílka můžou obsahovat i krátký příběh a tak vám nic nebrání se s nimi vytáhnout před hráčskou komunitou. To vše vede k dalšímu a dalšímu hraní tohoto titulu a Ubisoft vyloženě počítá s tím, že u hry zůstanete věky. Jak jinak si můžete vysvětlit natočení video kampaně The Far Cry Experience, která vás má velmi sugestivně zasvětit do problému ostrova. Seriál má prozatím 4 natočená videa a ty vám pomohou rozhodnout se, jestli je FC3 právě pro vás. Nejsou totiž určeny pro slabé povahy, ale dokonale vystihují situaci na ostrovech. Na videa se podívejte níže, ale jen na vlastní nebezpečí.

Druhý, třetí a čtvrtý díl následuje, plus se ještě můžete podívat na Vaase a pavoučky.

farcry3
9.5
Hratelnost: 9/10
Hudba a zvuk: 10/10
Prostředí: 9/10
Zpracování: 9/10
Grafika: 9/10

Far Cry 3 bude pro spoustu hráčů velmi rozporuplnou hrou, nicméně v celkovém hodnocení budou spokojeni prakticky všichni. Ze těch pár dnů, co je hra venku už dokonce existují různé návody, jak vypnout třeba HUD a tak si i poslední notoričtí stěžovatelé můžou přestat skuhrat. Far Cry 3 nenabízí až tak graficky úchvatnou podívanou, ale jinak zde najdete vše. Akci i plížení, přírodu i vozidla, příběh i kypící život. Myslím, že pokud nejste vyloženým odpůrcem her z vlasního pohledu, ve FC3 si to svoje určitě najdete.

Hratelnost Máte rádi stealth způsob hraní? Jděte do Far Cry 3. Máte rádi "rambo styl"? Jděte do Far Cry 3. Máte rádi lov? Jděte do Far Cry 3. Cokoli chcete, to zde najdete, jen to občas trošku hapruje, proto ten bodík dolů.

Hudba a zvuk Tady nejde říct nic špatného. Hudební doprovod je skvělý, ale když vezmu v potaz všechny ostatní zvuky, tak je to nirvána. Auta, zbraně, vrzání kovových konstrukcí, skřípání písku pod botama, všechno je nádherné.

Prostředí Rozmanitost. Tak lze charakterizovat prostředí hry Far Cry 3. I když jste na tichomořských ostrovech, najdete zde jak pláže, tak hory, tak jeskyně. Chybí snad jen ledovce.

Zpracování Chybky se najdou, ale je jich opravdu pomálu. Tou největší je asi doskakování objektů při prudkém otočení. Není to ale nic, co by se nedalo tak velké herní rozloze odpustit.

Grafika Grafická stránka hry je na jednu stranu úchvatná, na druhou stranu zde najdete vyloženě odfláknutou texturu nebo postavu, která vypadá jako z 10 let staré hry. Trošku přeháním. Chyby najdete, ale opět opakuji, při takové rozloze a komplexnosti hry, se není čemu divit.

VÝVOJÁŘ: Ubisoft Montreal

VYDAVATEL: Playman, Ubisoft

DOMOVSKÁ STRÁNKA: http://far-cry.ubi.com/fc-portal/en-US/home/index.aspx

PLATFORMY: PC, PS3, Xbox 360

ŽÁNR: Adventura, Akční, FPS, Sandbox

DATUM VYDÁNÍ: 29.11.2012

MULTIPLAYER: Ano, On-line Co-op

LOKALIZACE: Titulky

Novinky, PC: Ubisoft se omlouvá za potíže s Far Cry 3
9. Září 2014 - Komentáře: 3 608
PC hráči, kteří si koupili sandboxovou akci Far Cry 3, se potýkají s potížemi způsobenými službou Uplay. Více v novince. Číst více…
Články, Týden v kostce: Týden v Kostce #136 – Bioshock Infinite, Far Cry 3, GOG, CoH2 a Forza Horizon
1. Prosinec 2012 - Komentáře: 613
Pravidelné sobotní shrnutí novinek uplinulého týdne je zde a nechybý ani trefné, uštěpačné a hlavně subjektivní názory našich redaktorů. Dnes pro vás komentují Martin Čabrun a Radek Svoboda… Číst více…
Novinky, PC, PS3, Xbox360: Kooperativní trailer na Far Cry 3
28. Listopad 2012 - Komentáře: 1 049
Šílenství nemusíte zvládat sami, ale můžete se o něj podělit i s kamarády. Číst více…
Více: Far Cry 3
Galerie: 105 obrázků
Přejít na: karta hry

SDÍLEJ S PŘÁTELI

  • Facebook
  • Twitter
  • Google Buzz
Autor: Ivan Jeziorek Zobrazit vše, co napsal  
O hry se zajímám od roku 1991, aktivně pak o něco později. Momentálně adminím na jednom herním fóru a občasně mi je dovoleno se vyblít na tomto webu. Miluju maso, knihy, komixy, kreslené ženy a svou dceru. Moto: Nepropadejte panice!