Alan Wake’s American Nightmare – děsu pomálo

Milé děti, poslechněte si pohádku, kterak se Alan Wake dostal do interaktivního filmového příběhu. Ale děti, nebude to pohádka, bude to akční jízda!

Návrat Alana

Pokud jste se při hraní prvního Alana Wakea nemohli rozhodnout, jestli jste si koupili hororovou akční hru nebo spíše survival horor z pohledu třetí osoby. U Alan Wake’s American Nightmare toto dilema řešit nemusíte. Remedy toto pokračování stvořili úplně jiným způsobem, někomu bližším, někomu vzdálenějším. Někoho tak mohli dost naštvat, někomu splnili jeho sen, ale vždyť většina her se vyvíjí nějakým směrem. Nový Metal Gear si už taky nebude hrát se stealth prvky a třeba takový Splinter Cell se, oproti prvnímu dílu, dá hrát jako Serious Sam. Já vím, přeháním, ale aspoň víte, jak to myslím.

Alan minule skončil ne zrovna tak, jak si představoval. A jeho sen za svobodou, za útěkem od temnoty, se mění ve ještě zběsilejší akci. Kluci z Remedy si pro nás připravili pár inovací, základní herní principy zůstaly stejné, ale odlišností je prostě mnoho. Alan Wake se probouzí 2 roky po událostech v Bright Falls ve státě Washington, tentokráte v Arizoně. A na ty dva roky si vůbec nepamatuje a navíc je po dobu těchto dvou let prohlášený za nezvěstného. Do tohoto šíleného snu ho probouzí jeho zlé dvojče. Jeho temné alter ego, které se jej všemožnými způsoby snaží zabít. Ale nebyl by to Alan Wake, kdyby k tomu nechtěl použít staré známé. Kdyby jej o život nechtěli připravit právě posedlí temnotou, takzvaní Taken.

Návrat temné strany

Temnota je tedy zpět, ale trochu jiná. Alan se převlékl, místo saka si vzal stylovou károvanou košili a s ní nezměnil jen zevnějšek. Jako by se Remedy chtěli omluvit za původně slíbený sandbox, který předtím nevyšel. Vyprávění je opět striktně lineární, lokace jsou celkem malé, ale proti původnímu Alanovi působí otevřeněji, paradoxně. Takže i když od samého začátku víte, kde se máte vydat, pro ty méně bystré nám minimapa ukazuje směr; nemusíte jít přímo. Ono se totiž celkem vyplácí, potulovat se krajinou. Nesužuje ji navíc tak temná noc, na jakou jsme byli zvyklí, obloha je protkána množstvím blesků, takže i celkem vidíte, kam vlastně šlapete.

Důvodů, proč už nejste v takové tmě je ale ještě několik. Předně již nejste v zalasněném Bright Falls, ale někde v Arizoně. Lesy jsou vystřídány pouští a vy uvidíte tak nanejvýš kaktusy. Ten druhý jsem zmínil již výše (hromy a blesky) a tím posledním je pak samotná hra. Celkově je laděna do světlejších odstínů a ať jsem dělal s nastavením co chtěl, nedosáhl jsem kýžené temnoty okolí. Trošku škoda, ale možná to byl problém mého počítače nebo oné komponenty, nacházející se mezi klávesnicí a židlí. Navíc i minimapa prošla změnou. Zdraví se ukazuje způsobem, známějším z jiných her, oním healthbarem a na minimapě, od určité vzdálenosti, teď vidíte všechny důležitá místa. Zásoby munice, které se obnovují a třeba lampy, které umí uzdravit. Tady ale po ozdravení přestanou svítit. Ano, akčnější pojetí je znát na každém kroku.

Bohužel vám ale minimapa ukazuje určitým problikáváním i polohu manuskriptů, tedy listů vašeho příběhu. Není tedy problém najít všechny. A proč bychom to měli dělat? V lokacích jsou rozesety docela velké kufry, které otevřete až po nasbírání určitého počtu stránek. V nich se pak nachází daleko účinnější zbraně, než na jaké narazíte normálně. A že se větší kalibr později hodí, o tom nepochybujte. Zbrojní arzenál se nám rozrostl hodně a úměrně k tomu vzrostlo množství munice. Tentokrát není problém, mít pořád plné zásobníky. Střeliva, světlic, baterií a světelných granátů se všude válí kupy. Oproti prvnímu dílu se navíc baterka dobíjí velmi rychle a i přes tuto vychytávku jsem kolem sebe prakticky pořád házel světlice nebo světelné granáty.

Alan strikes back!

A když už doznal změn zbrojní arzenál, přibyli nám i nepřátelé. Samozřejmě že kolem bude pobíhat velký počet klasických posedlých, ale navíc přibyl jeden, který se zhmotňuje z ptáků. Což je celkem příjemný změna. Přibyl jeden velmi silný, což je celkem nepříjemná změna a pak jeden, co se po zbavení temnoty rozpadne na dva. Celkem zajímavá obměna. Samozřejmě je nových nepřátel víc, ale jsou to vesměs variace na známé téma. Nepříjemný je třeba hasič s granáty a dokonce se objevil i jeden zvířecí protivník.

Čeho jsem se však opravdu hodně obával, byl samotný příběh. Přece jen, když zjistíte, že se do každé lokace vrátíte a budete prožívat znovu a znovu to samé, znejistil jsem. Řeknete si, že se autorům nechtělo modelovat velké množství různých lokací nebo se zabývat jejich rozlohou. Ať už to je nebo není pravda, mé obavy byly celkem rychle rozptýleny. Ano, místa se opakují, děláte pořád to samé, ale mne na tom bavily právě ty změny, když už jste věděli, co bude čekat a ono to bylo trošku jinak. Prostě jak Alan postupoval dále, měnily se podmínky. Postavy si na něj pamatovaly, měly k němu větší důvěru.

Staronové novinky

Tento princip však není nic nového. Takovýto způsob vyprávění je z filmů znám už roky a roky, ale v herním žánru se s ním moc nesetkáme. Bohužel mi na tom něco chybělo. Něco, co by celou hru posunulo na špičku. Celou dobu tomu něco chybí, jako když do chilli omáčky dáte málo papriček. Hodně, ale ne moc, když chybí ta jedna jediná, která by posunula pálivost pokrmu na tu správnou intenzitu. Poprvé, když bojujete za doprovodu velmi povedené skladby, pocítíte to pravé popostrčení a příval adrenalinu. Napodruhé se už nedostaví a vyvolat se jej hra pokusí příchodem silnějších protivníků. Ale ne, ten pocit se prostě ani tak nevrátí.

Naopak se povedlo propojení s prvním dílem. Narážek na něj najdete obrovské množství, pokud máte čas a trpělivost třeba na rozhlasové relace. Rád jsem poslouchal rozhovory s Barrym, který začal dělat producenta jedné rockové skupině, také známé z předchozího vyprávění, anebo spověď Alanovy ženy, o nové práci a zmizelém manželovi. Jsou prostě výborné a dotvářejí mírně rozpačitou atmosféru. Stejně tak fungují po různu se vyskytující televize, skrze které k vám promlouvá vaše drsné alter ego. Řekl bych, že právě ty jsou nejlepší částí celé noční můry. Taneční vystoupení, s šátrající rukou umírajícího nebo představení a vysvětlení použití chladných zbraní, vás nenechá jen tak v klidu. V těchto záznamech se vrací nepříjemná atmoséra prvního Alana, jen trochu víc sadistická.

Happy end?

Na druhou stranu nám Remedy naservírovalo ještě jedno prodloužení a tím jsou výzvy. Vybrat oblast a přežít tolik vln útočících posedlých, kolik jen dokážete. Po výběru mapy navíc vidíte, jakého výsledku dosáhli vaši známí, které máte na Steamu. Ale bohužel mne tyto bitky nějak nebaví. Ač složitost herního příběhu, jakou mi nabídnul první a druhý Doom, tak takového natahovaní hraní jednoho titulu mi nesedí. Záleží na hráči.

Celou galerii z hraní naleznete zde.

Alan končí a nám zůstává v podvědomí příjemný pocit z romantického konce. Konce jedné epizody, ale ne Night Springs, nýbrž jedné další epizody ze života Alana Wakea. Tento spisovatel má prostě smůlu a nese si ji sebou. Možná, kdyby nebyl první Alan Wake tak dobrý, tak by nás Americká noční můra strašila více. Takto po ni nezůstane ani bubák ve skříni a ani příšerka pod postelí. Škoda, ona je to totiž jinak výborná hra.

Hru nám k recenzování poskytl Hypermax, který má koncem měsíce vydat, volně stažitelný, český překlad.