O Two Worlds 2 píšeme na našem webu v poslední době se železnou pravidelností, stačí si vzpomenout třeba na masivní recenzi nebo srovnání s konkurenční Arcanií. Avšak k naší obhajobě musím říct, že o hře píšeme zcela po právu, nakonec šlo o jeden z nejlepších (nejen) RPG kousků minulého roku. Dnes se samozřejmě scházíme u další seance, v níž budeme dumat nad „Dvěma světy“. A množné číslo nepoužívám jen účelově, koneckonců si dnes zrecenzujeme hru pro více hráčů!
Právě multiplayerem (dále už jen MP) se série Two Worlds vymyká konkurenci, ani The Elder Scrolls a Gothic něčím podobným nedisponují. Jde o pomyslné trumfové eso v rukávě, a přestože je příběh pro jednoho hráče nadále stěžejním, lze se u multiplayeru plnohodnotně bavit mnoho hodin, což také mnoho hráčů u jedničky dělalo. Autoři navíc slibovali, že MP vylepší, aby byl ve dvojce ještě lepší. Já jsem v něm strávil něco málo přes 10 hodin a na následujícíh řádcích vám přiblížím, jestli se jim to skutečně povedlo.
Vaše pouť virtuálními kolbišti začíná stejně jako singleplayer – tvorbou postavy. Tentokráte je zde ale několik novinek. Tou první a ryze kosmetickou je volba rasy (byť může způsobit vtipné momenty, jako bylo setkání mého statného poloorka a Koviho polovičního trpaslíka). Kromě obligátního člověka můžete zvolit i křížence mezi ním a orkem, trpaslíkem nebo třeba temného elfa. Ženské pohlaví je taktéž k mání. Druhou novinkou je počáteční volba povolání. Nutno ale poznamenat, že ta není nijak zavazující, neřku-li svazující. Jde jen o to, jaké počáteční dovednosti budete mít odemčeny, ostatní se můžete naučit z volně zakoupitelných knih. Není tedy sebemenší problém zvolit si na začátku pořádného bijce a vypěstovat z něj mistra magických umění. Hybridní povolání jsou taktéž povolena. Vývoj postavy je vůbec celkově zajímavější než ve hře pro jednoho hráče, knihy totiž nenacházíte, nýbrž si je musíte koupit za těžké peníze a každý investovaný bod je znát v souboji s živými protihráči (o PvP ale až později).
Středobodem MP je město, v němž pobíháte spolu s ostatními dobrodruhy, nakupujete a vyrážíte na výpravy. Nové hry zakládáte přes menu, stejně jako tomu bylo v prvním díle. Do založené hry se mohou přidávat noví hráči, jakmile ji ovšem spustíte, tak můžete na další posily zapomenout. Obecně je MP TW2 velmi oblíbený a hra v žádném případě netrpí nedostatkem hráčů. Téměř vždy se jich najde několik stovek, a po vydání v zámoří a v dalších evropských zemích lze jistě očekávat jejich nárůst. Není tedy zapotřebí mít obavy, že byste po rozlehlých pláních Antalooru běhali sami. Technických problémů se není třeba bát, o bezproblémový chod se stará vysoký počet serverů. Ale teď už k samotným módům hry.
Stěžejní je příběhový režim zvaný Dobrodružství. V něm kooperujete se spoluhráči a bojujete proti nepřátelským silám. Skvělé je, že nepobíháte po mapách jen tak, ale kupředu vás pohání příběh předcházející ději ze singleplayeru. V něm zaujmete roli Gandoharova pohůnka, který má za úkol nalézt starobylý sarkofág, jenž hraje klíčovou roli právě v singleplayerovém finále hry. Za návaznost multiplayerového dobrodružství na hlavní příběh hry lze autorům jen zatleskat. Samotných map, na nichž máte několik úkolů, je celkově sedm, jsou velmi rozsáhlé a jedna vám v průměru zabere okolo jedné hodiny, přičemž se dají neomezeně opakovat. Prostředí je taktéž různorodé od lesů, džungle a mokřadů až po zatuchlé kobky a jeskyně. Pochválit musím i samotné plnění úkolů. Sice jde téměř výhradně o to se probít ke konci úrovně, ale postup lemovaný hektolitry krve je kromě zajímavého příběhového pozadí obzvláštněn i dobrými herními mechanismy, jako je nemožnost zabití bosse do té doby, než padnou jeho pohůnci. Jindy je zase třeba se rozdělit na dvě skupiny, obranná musí chránit klíčový sarkofág přes neutuchajícími vlnami nepřátel, zatímco ta útočná má za úkol zničit portály v týlu nepřítele. Velmi dobrou vychytávkou je i množství nových v singleplayeru neviděných nepřátel, za všechny jmenujme třeba medvědy, trachidise nebo ocelové golemy. Škoda jen že obsahu není více, takto se zabavíte na 10 hodin, ale poté už můžete jen spravovat vesnici nebo hrát PvP módy. Nicméně i to má své kouzlo, o kterém vás přesvědčím dále.
Prvně se podívejme na mód Vesnice, jenž se stal před vydáním častým předmětem spekulací. Přeci jen možnost vytvořit si vlastní vesnici s funkční ekonomikou nenabízí jen tak některá hra, natož z RPG sektoru. Nakonec nejde o žádnou hardcore simulaci ve stylu Caesara, ale o příjemný oddych od všedních dnů středověkého hrdiny. Na začátku máte hlavní budovu se svou soukromou truhlou a přísedícího rádce, který vás provede tutorialem spravování vízky. V podstatě jde o to vytvořit fungující rozpočet, peníze do něj přinášejí obchodníci, kteří prodávají produkty vytvořené chovateli či farmáři. Naopak auriny vás stojí provoz jiných užitečných budov, jako jsou kasárna (ochrana obyvatel), kovárna (výroba vybavení), chrám (výroba lektvarů) a další. U vašich obchodníků můžete samozřejmě nakupovat i vy a pište si, že tak budete činit, už jen kvůli tomu, že zde získáte jinak těžko dostupné špičkové vybavení. Každá z budov se dá i několikrát vylepšovat, což vždy vylepší její účinek (kovárna – lepší vybavení, chrám – silnější lektvary, kasárna – silnější stráže atd.). Nicméně připravte si tučné peníze, zadarmo totiž ani kuře nehrabe a ačkoliv se vesnice může stát cenným zdrojem vašich příjmů, tak do ní ze začátku budete muset investovat pomyslný zlatý důl. Důležitým ukazatelem je i spokojenost obyvatel, s jejímž poklesem se snižuje i činnost obyvatel. Spokojenost klesá vždy, když jsou vesničané napadáni stvůrami z přilehlého okolí. Sem tam vás proto vyhledá váš poradce a zadá vám úkol na pobití agresivních monster.
Tím jsme vyčerpali všechny možnosti PvE boje a nyní zbývají jen módy hráče proti hráči. Duel umožňuje ve třech různých arénách možnost boje muže proti muži. Za poražení protivníka získáváte body do žebříčku nejlepších PvP hráčů. Samotné souboje proti živému oponentovi jsou zábavné a je třeba používat celou řadu triků, které poskytují speciální dovednosti. Týmově se pak můžete utkat v Deathmatchi, který je obdobou duelu ale ve více hráčích a na rozlehlejších mapách. Posledním módem je pak hon na krystaly, jenž mě příliš nezaujal. V něm je třeba sesbírat určitý počet modrých krystalalů dříve než protihráč/i. Kromě nich se na mapách vyskytují ještě lebky, jichž se musíte vyvarovat, a zelené krystaly, které přebarvují lebky na modré krystaly a obráceně.
Celkově je MP TW2 příjemným překvapením a vítaným bonusem k samostatně skvělému singleplayeru. Od hry pro více hráčů nelze čekat konkurenci MMORPG hrám, ale spíše dalších několik (desítek) hodin zábavy navíc. A svůj účel splňuje takřka bezchybně, byť mě mrzí trochu užší nabídka obsahu. Ale neberte dalších 10 hodin vynikající zábavy k už tak 25ti hodinovému fantastickému dobrodružství ze singlu. Proto dávám jednoznačně palec nahoru!
